Guido von Call
Guido von Call | |
---|---|
21. ministr obchodu Předlitavska | |
Ve funkci: 19. ledna 1900 – 11. září 1905 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | Ernest von Koerber, Paul Gautsch |
Předchůdce | Franz Stibral (správce) |
Nástupce | Leopold von Auersperg |
Rakousko-uherský velvyslanec v Japonsku | |
Ve funkci: 7. ledna 1909 – 29. října 1911 | |
Předchůdce | Béla Ambró de Adamócz |
Nástupce | Ladislaus Müller |
Rakousko-uherský vyslanec v Bulharsku | |
Ve funkci: 5. listopadu 1895 – 19. ledna 1900 | |
Předchůdce | István Burián |
Nástupce | Ladislaus Müller |
Narození | 6. září 1849 Terst Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 12. května 1927 (ve věku 77 let) Štýrský Hradec Rakousko Rakousko |
Místo pohřbení | Friedhof St. Leonhard |
Příbuzní | Friedrich Freiherr von Call zu Rosenburg und Kulmbach (sourozenec) |
Profese | politik a bankéř |
Commons | Guido von Call |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Guido von Call, plným jménem Guido svobodný pán von Call zu Rosenburg und Kulmbach, též Guido Call zu Rosenburg (6. září 1849 Terst – 12. května 1927 Štýrský Hradec), byl rakousko-uherský diplomat a předlitavský politik. Jako absolvent diplomatické akademie působil od mládí ve službách ministerstva zahraničí, později byl vyslancem v Bulharsku (1895–1900) a velvyslancem v Japonsku (1909–1911).[1][2] Mezitím v letech 1900–1905 zastával funkci ministra obchodu v rakouské vládě.
Biografie
Pocházel ze staré šlechtické rodiny nobilitované v 17. století, byl synem právníka a místodržitelského úředníka Adolfa Calla (1819–1877), v roce 1849 byl rod povýšen do stavu svobodných pánů.[3] Guido studoval v letech 1869–1871 na Orientální akademii ve Vídni,[4] úřednickou praxi absolvoval u okresního soudu ve Vídni (1872) a poté vstoupil do diplomatických služeb. Jako konzulární elév začínal v Teheránu, od roku 1875 dlouhodobě působil na ambasádě v Istanbulu, kde vystřídal nižší posty attaché, legačního sekretáře a nakonec od roku 1892 velvyslaneckého rady. V této pozici byl v roce 1894 přeložen do Berlína.[5] V letech 1895–1900 generálním konzulem v Sofii,[6] respektive vyslancem a zplnomocněným ministrem v Bulharsku.[7][8]
Vrchol jeho politické kariéry nastal na počátku 20. století, kdy se za vlády Ernesta von Koerbera stal ministrem obchodu. Na tomto postu setrval i v následné druhé vládě Paula Gautsche. Funkci zastával v období 19. ledna 1900 – 11. září 1905.[9][10] Podílel se na výstavbě železniční tratě Tauernbahn a na budování přístavu v Terstu.
Z funkce ministra obchodu odešel na vlastní žádost v září 1905 a v následujícím roce se vrátil do služeb ministerstva zahraničí, kde byl jmenován prvním sekčním šéfem.[11] V lednu 1909 byl delegován jako velvyslanec pro Japonsko a zároveň diplomatický zástupce pro Siam. V Tokiu byl přijat se značným respektem, protože vysláním dlouholetého zkušeného diplomata a bývalého ministra vlády deklarovala Rakousko-uherská monarchie zvýšený zájem o Dálný východ.[12] O dva roky později požádal Call o uvolnění z funkce z rodinných důvodů a vrátil se do Vídně. Od roku 1916 žil ve Štýrském Hradci, kde pak v letech 1924-1927 zastával pozici viceprezidenta finančního ústavu Steiermärkische Sparkasse.[8]
Tituly a ocenění
Během své diplomatické a politické kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[13] Jako ministr obchodu obdržel v roce 1900 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[14] Získal také čestné občanství v několika městech (Lovran, Prägraten, Virgen).[15]
Rakousko-Uhersko
- velkokříž Leopoldova řádu (1905)
- Řád železné koruny I. třídy (1904)
- velkokříž Řádu Františka Josefa (1899)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Řád železné koruny III. třídy (1894)
Zahraničí
- velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie)
- rytíř Řádu sv. Anny I. třídy (Rusko)
- Řád červené orlice I. třídy (Německo)
- Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
- Řád sv. Mořice a Lazara (Itálie)
- rytíř Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
- rytíř Řádu Karla III. (Španělsko)
- rytíř Řádu Vasova (Švédsko)
- rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
- Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
- Řád Osmanie II. třídy (Osmanská říše)
- Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
- Řád zähringenského lva (Bádensko)
- velkokříž Řádu sv. Alexandra (Bulharsko)
- velkokříž Královského řádu za občanské zásluhy (Bulharsko)
- komandér Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
- komandér Řádu Spasitele (Řecké království)
V roce 1876 se ve Štýrském Hradci oženil s baronkou Klarou von Schmidburg (1851–1939), dcerou generálmajora a c. k. komořího barona Rudolfa Schmidburga (1810–1902). Z jejich manželství se narodily tři děti, syn Rudolf a dvě dcery.[16]
Odkazy
Reference
- ↑ Přehled diplomatických zastoupení Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1917; s. 11 dostupné online
- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 392 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1856; Gotha, 1856; s. 104–105 dostupné online
- ↑ KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; s. 62 ISBN 978-80-86781-18-1
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1895; s. 206 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtige Dienstes, Vídeň, 1896; s. 222 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1897; s. 40 dostupné online
- ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Call zu Rosenburg und Kulmbach, Guido Frh. von (1849-1927), Diplomat, s. 133. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589.
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 335 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1907; s. 35 dostupné online
- ↑ SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politické zájmy Rakouska-Uherska na Dálném východě 1900–1914; Praha, 2014; s. 150 ISBN 978-80-86781-23-5
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Guida von Call in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1910; Vídeň, 1910; s. 274 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 214 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Guida von Call in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes; Vídeň, 1911; s. 51dostupné online
- ↑ Rodina Guida Calla na webu geni.com dostupné online
Literatura
- DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Wien, 2017; s. 224–225 (heslo Guido von Call) ISBN 978-3-205-20493-0
Externí odkazy
- Guido von Call in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Guido von Call na Wikimedia Commons
Ministři obchodu Předlitavska | |
---|---|
1. Bernhard von Wüllerstorf (1867) • 2. Franz Karl von Becke (1867) • 3. Ignaz von Plener (1867–1870) • 4. Sisinio de Pretis (1870–1871) • 5. Albert Schäffle (1871) • 6. Otto von Wiedenfeld (1871) • 7. Anton von Banhans (1871–1875) • 8. Johann von Chlumecký (1875–1879) • 9. Karl Korb von Weidenheim (1879–1880) • 10. Alfred von Kremer (1880–1881) • 11. Felix Pino z Friedenthalu (1881–1886) • 12. Karl von Pusswald (1886) • 13. Olivier de Bacquehem (1886–1893) • 14. Gundaker Wurmbrand-Stuppach (1893–1895) • 15. Heinrich von Wittek (1895) • 16. Hugo Glanz von Eicha (1895–1897) • 17. Ernest von Koerber (1897–1898) • 18. Josef Maria Baernreither (1898) • 19. Josef von Dipauli (1898–1899) • 20. Franz Stibral (1899–1900) • 21. Guido von Call (1900–1905) • 22. Leopold z Auerspergu (1905–1906 a 1906) • 23. Josef Fořt (1906–1907) • 24. František Fiedler (1907–1908) • 25. Viktor Mataja (1908–1909) • 26. Richard Weiskirchner (1909–1911) • 27. Viktor Mataja (1911) • 28. Mauriz von Rössler (1911–1912) • 29. Rudolf von Schuster-Bonnott (1912–1915) • 30. Alexander Spitzmüller (1915–1916) • 31. Franz Stibral (1916) • 32. Karl Urban (1916–1917) • 33. Viktor Mataja (1917) • 34. Friedrich von Wieser (1917–1918) | |
kurzivou – pověřeni správou úřadu |
První vláda Ernesta Koerbera (1900–1904) | |
---|---|
Předseda vlády Předlitavska | Ernest von Koerber (19. ledna 1900 – 31. prosince 1904) |
Ministři Předlitavska | Ernest von Koerber (vnitro; správce) • Eugen von Böhm-Bawerk (finance) •→ Mansuet Kosel (finance) • Wilhelm von Hartel (kult a vyučování) • Alois von Spens-Booden (spravedlnost) •→ Ernest von Koerber (spravedlnost; správce) • Guido von Call (obchod) • Karl von Giovanelli (zemědělství) •→ Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy (zemědělství) • Zeno Welsersheimb (zeměbrana) • Heinrich von Wittek (železnice) • Leonard Piętak (haličské záležitosti) • Antonín Rezek (český krajan) •→ Antonín Randa (český krajan) |
Společní ministři Rakousko-Uherska | Agenor Gołuchowski (zahraniční věci) • Edmund von Krieghammer (válka) •→ Heinrich von Pitreich (válka) • Benjámin Kállay (finance) •→ Agenor Gołuchowski (finance) •→ István Burián (finance) |
Druhá vláda Paula Gautsche (1905–1906) | |
---|---|
Předseda vlády Předlitavska | Paul Gautsch (1. ledna 1905 – 1. ledna 1906) |
Ministři Předlitavska | Artur Bylandt-Rheidt (vnitro) • Mansuet Kosel (finance) • Wilhelm von Hartel (kult a vyučování) •→ Richard von Bienerth (kult a vyučování; správce) • Franz Klein (spravedlnost) • Guido von Call (obchod) •→ Leopold von Auersperg (obchod; správce) • Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy (zemědělství) • Zeno Welsersheimb (zeměbrana) •→ Franz Xaver von Schönaich (zeměbrana) • Heinrich von Wittek (železnice) •→ Ludwig Wrba (železnice; správce) • Leonard Piętak (haličské záležitosti) • Antonín Randa (český krajan) |
Společní ministři Rakousko-Uherska |