Sojuz 33
Sojuz 33 | |
---|---|
Údaje o lodi | |
COSPAR | 1979-029A |
Hmotnost | 6 860 kg |
Údaje o letu | |
Volací znak | Сатурн ("Saturn") |
Členů posádky | 2 |
Datum startu | 10. dubna 1979 17:34:34 UTC |
Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
Vzletová rampa | LC1 |
Nosná raketa | Sojuz |
Délka letu | 1 d 23 h 01 m 06 s |
Datum přistání | 12. dubna 1979 16:35:40 UTC |
Spojení se stanicí | |
Apogeum | 279,2 km |
Perigeum | 198,6 km |
Sklon dráhy | 51,63° |
Doba oběhu | 88,99 min |
Počet oběhů | 31 |
Navigace | |
Předchozí Sojuz 32 Následující Sojuz 34 |
Sojuz 33 byla kosmická loď SSSR z roku 1979 s mezinárodní rusko/bulharskou posádkou, která se pokusila spojit se sovětskou orbitální stanici Saljut 6. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1979-029A a byl to 68. registrovaný let kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Byl součástí programu Interkosmos. Jejím volacím znakem byl SATURN. Po nezdařeném pokusu o spojení se posádka vrátila na Zem.[1]
Posádka
Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti:
- Nikolaj Rukavišnikov, velitel lodě, Rus, 45 roků, třetí let
- Georgi Ivanov, kosmonaut výzkumník, Bulhar, 38 roků, nováček
Průběh letu
Loď odstartovala 10. dubna 1979 večer z kosmodromu Bajkonur s pomocí rakety Sojuz U. Start se vydařil, loď se dostala na orbitu 194 – 261 km. Po třetím okruhu posádka upravila dráhu lodě na 273 – 330 km nad Zemí. Večer 11. dubna byl zapnut automatický systém spojení. Ve vzdálenosti 3 km od stanice však korekční motor přestal pracovat. Závadu se nepodařilo ani po konzultacích s řídícím střediskem odstranit a bylo rozhodnuto vrátit se na Zem. K návratu byl využit reservní motor a bylo potřeba přikročit i k ručnímu ovládání řízení. Neplánovaný sestup odpojené kabiny byl spojen s přetížením až 10 g, padákový systém však fungoval a kabina s oběma živými kosmonauty přistála měkce na území Kazachstánu (tehdy součást SSSR) zhruba 320 km jihovýchodně od Džezkazganu v noci. Délka letu byla 1 den a 23 hodin.[1][2]
Stanice Saljut 6 zůstala na oběžné dráze se stálou posádkou Vladimír Ljachov – Valerij Rjumin.
Konstrukce Sojuzu
Udaná startovací hmotnost byla 6800 kg vč.200 kg paliva pro manévrování a brzdění. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Měla namontováno spojovací zařízení a padákový systém..
Odkazy
Reference
- ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 309.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov, s. 198.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz 33 na Wikimedia Commons
- Na webu Kosmo
- Na webu Space
Kosmické lodi Sojuz a jejich seznam | |
---|---|
Sojuz-MS (2016– ) | |
Sojuz-TMA-M (2010–2016) | |
Sojuz-TMA (2003–2011) | |
Sojuz-TM (1986–2003) | |
Sojuz-T (1976–1986) | |
Sojuz 7K-TM (1975–1976) | |
Sojuz 7K-T (1973–1981) | |
Sojuz 7K-OKS (1971) | |
Sojuz 7K-OK (1966–1971) | |
Nepilotované | Kosmos 133 • Kosmos 140 • Kosmos 186 a Kosmos 188 • Kosmos 212 • Kosmos 213 • Kosmos 238 • Sojuz 2 • Kosmos 379 • Kosmos 396 • Kosmos 398 • Kosmos 434 • Kosmos 496 • Kosmos 573 • Kosmos 613 • Kosmos 638 • Kosmos 670 • Kosmos 672 • Kosmos 772 • Kosmos 869 • Kosmos 1001 • Kosmos 1074 • Sojuz 20 • Sojuz T-1 • Sojuz TM-1 |
Sojuz 7K-L1 (1966–1970) | viz program Zond |